Apoštolát modlitby

Apoštolát modlitby

CELOSVĚTOVÁ SÍŤ MODLITBY S PAPEŽEM

Květen 2022 

Naléhavý úmysl papeže Františka: Modleme se, abychom s papežem Františkem ochotněji svěřovali Panně Marii utrpení a slzy ukrajinského lidu

Jednoho dne se v Pompejích ocitnul kdysi vystudovaný právník. Jmenoval se Bartolo Longo. Uslyšel tajemný hlas, který mu říkal: „Když budeš šířit růženec, budeš spasen!“ A hned nato uslyšel ozvěnu vzdáleného zvonu, který odbíjel polední modlitbu Anděl Páně. Poklekl na holou zem a modlil se, až dosáhl velkého vnitřního klidu, který nikdy předtím nepocítil. V tu chvíli mu bylo jeho poslání ještě jasnější. Začal plánovat založení zbožného hnutí šířícího tuto myšlenku.

Kdo byl blahoslavený Bartolo Longo? Tento student právnické fakulty v Neapoli, silně protikatolické, zde ztratil víru. Postupem času však procházel hlubokou krizí, depresí, vyvolanou možná i satanistickými rituály. Naštěstí osobní znejistění nevedlo k sebevraždě, jak se to bohužel stalo jednomu z jeho blízkých přátel. Po jedné bouřlivé noci se setkal se svým rodákem, zbožným mužem. Rozhovor s ním jej přivedl k obrácení. Opustil právničinu a věnoval se službě bližním. Ta jej přivedla do Pompejí, kde mu Bůh svěřil mystický dar: vidět propojení mezi modlitbou růžence a utrpením lidí. Od roku 1876 se Boží lid v Pompejích vždy 8. května modlí vroucí modlitbu za mír, kterou Bartolo Longo sepsal.

Papež František se na tohoto světce odvolává, když také nás vybízí k modlitbě růžence: „Právě v tuto hodinu se mnozí věřící shromažďují kolem uctívaného obrazu Panny Marie ve svatyni v Pompejích, aby k ní vyslovili prosbu, která vychází ze srdce blahoslaveného Bartola Longa. Duchovně klečím před Pannou Marií a svěřuji jí horoucí touhu po míru tolika národů, které v různých částech světa trpí nesmyslnou válečnou katastrofou. Blahoslavené Panně svěřuji zejména utrpení a slzy ukrajinského lidu. Tváří v tvář válečnému šílenství prosím, i nadále se každý den modleme růženec za mír. Modleme se za vůdce národů, aby neztratili smysl pro tep lidu, který si přeje mír a ví, že zbraněmi ho nikdy nezíská.“

 

Papežův úmysl: Za víru mladých

„Nemají správné chování, neuznávají autority a nemají úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele.“ (Sokrates) Otázky výchovy dětí jsou diskutovány již antickými a starokřesťanskými vychovateli. Přináší moderní doba něco nového? Můžeme se učit z výsledků výchovy. Despotický otec za sebou zanechává děti, které jsou úzkostné a méně průbojné. Benevolentní přístup vychovává děti více sobecké a méně přizpůsobivé. Množství příruček dává tolik informací, že v nich nejsme s to najít jednoduše uplatnitelné zásady. Výchova se traduje z rodiny na rodinu a je nesena spíše intuicí. V čem spočívá? V určitém žebříčku hodnot nebo určitých pravidel, jak se chovat k těm druhým. Rodiče, učitelé, vychovatelé, kněží, kteří si osvojují Mariinu schopnost naslouchat, rozlišovat, odvážit se v síle víry a nabídnout se denně ke službě, právě tím budou vychovávat – rozvíjet to, co do každého člověk vložil Bůh.

Národní úmysl: Za dobrovolníky ve farnostech

Modleme se za všechny, kteří přispívají k životu farností, aby je Bůh posiloval a dával jim radost ze služby. Farnost je společenstvím. Jak se mohu co nejlépe připravit k tomu, abych se i já mohl podílet na životě farnosti? Je život, jenž je určován časem směřujícím ke smrti, a je život, jenž tento život proměňuje pro život věčný. Tato proměna křesťana ve služebníka pro Boží království se odehrává v třech základních krocích: pokora – kdo ji má, je hbitý, když vyzdvihuje zásluhy druhých, a je pomalý, když vyzdvihuje své vlastní, protože je svobodný sám od sebe; nasazení – kdo hledá magis(něco víc), není sebestředný a energii a sílu nachází v tom, co dělá; vztahová inteligence – používá zdravý rozum (přiměřenost, opatrnost, diskrétnost), dále vnímá význam událostí (nehledá drby) a konečně má schopnost rozlišit smysluplné vztahy a rozvíjet je (růst ve zralosti).